Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí...

Jen poslouchej

27. listopadu 2006 v 18:53 | Lenči blogísek |  Texty
Teče slaná řeka údolím zlomených duší....
,,Jen pojď a napij se!'' láká jemný hlas.je tak milý,měkký a laskavý.jako by tě hladil a objímal.
,,Tak přistup a ponoř své bolesti.Odplavou a už se nikdy nevrátí.'' přistupuješ pomalu k řece a už z dálky cítíš tu mrazivou krásu co z ní vystupuje.je tak ledová až pálí na duši,ale při tom je to jako balzám na poraněná místa.jen si představ jak se ti uleví až se do ní celá ponoříš! už stojíš na břehu.zvláštní.v řece neplave nic živé.a v okolí také nic neroste.jen suchá pláň bez konce.slunce na obzoru zapadá.celou tu věčnost se nehnulo z místa.je tmavé a pláče.kanoucí slzy slunce.ano,to je ta řeka.svět pláče sám nad sebou.vstupuješ do řeky.slzy ti omývají kotníky.jdeš hlouběji a hlouběji
,,Už brzy budeme spolu!'' šeptá hlas.těšíš se na tu chvíli až uvidíš toho co tě tak hladí.slzy ti dosahují do pasu.ale co to.cítíš jak se ti rozbušilo znovu zlomené srdce.to už máš,ale hladinu nad sebou a srdce zase utichá.......už na věky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenja Lenja | Web | 27. ledna 2007 v 11:59 | Reagovat

Proč jsi ode mně všechno zkopírovala? to je sprosté...

2 misule misule | Web | 29. ledna 2007 v 11:55 | Reagovat

Ježíš dyť jsem tam napsala zdroj!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama