Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí...

Povídání o hovně

22. listopadu 2006 v 21:28 |  Vtipné texty
Fakta:
Průměrné hovno zdravého člověka váží přibližně patnáct deka a
měří cca 8 až 15 cm. Z 65 % je tvořeno vodou, z 5 až 10% dusíkem,
z 10 až 20% pevnými substancemi a z 10 až 20% popelem. Obvykle má
hnědou barvu, což je způsobeno obsahem bilirubinu, žlutého
vedlejšího produktu při likvidaci starých červených krvinek,
chemicky příbuzného hemoglobinu. Bakterie v poslední části
trávicího traktu způsobují přeměnu světlejšího bilirubinu na
tmavohnědý urobilin. Jelikož malé děti ještě nemají tak vysoký
obsah těchto bakterií ve střevech, jsou jejich výkaly světlejší.
Jistý profesor na Cornellově veterinární škole dokazoval
neškodnost a sterilitu výkalů novorozeněte tím, že před svými
studenty pojedl lžičkou obsah tlustého střeva mladého telátka na
pitevním stole. Proces trávení není dokonalý, takže člověk výkaly
vyloučí přibližně třetinu užitečných bílkovin. Svým způsobem jsou
i výkaly nutričně poměrně bohatou stravou. Mezi lidmi není
pojídání výkalů běžné, především z estetických důvodů, ale mnohá
zvířata to dělají, včetně psů, prasat, myší, kuřat či krys.
Potrava má na vlastnosti hovna přirozeně velký vliv. Jídlo
bohaté na vodu, především zelenina, vede k velkým a kluzkým
hovnům, zatímco tučná jídla spíše k malým a pomalým. Výkaly
vegetariánů a lidí, jejichž střeva produkují větší množství
metanu, mají tendenci plavat na hladině. Na stravě závisí
přirozeně i zápach výkalů. Kojené děti mají výkaly téměř bez
zápachu, naopak alkoholici, s bohatou střevní flórou, mají
mimořádně páchnoucí hovna.
Zajímavosti:
I když hnědá barva je poměrně častá všude kolem nás, žádná země
světa ji nemá na své státní vlajce. Čínština a řečtina pro ni
dokonce nemají výraz.
Největší výkal na světě vážil dvacet kilogramů, tedy jako malý
školák. Toaletní papír se začal vyrábět v roce 1880 v Anglii.
Druhou knihou, kterou Johannes Gutenberg vytiskl hned po Bibli,
byl kalendář označující ideální dny a hodiny k užívání laxativ.
Průzkum:
Stalo se vám, že jste se museli utřít listím? Rukou? Bankovkami?
Listí jednoznačně vede s 50 % dotázaných. Překvapivých 8 % má za
sebou zkušenost s utíráním zadku rukou, zatímco těžko uvěřitelná
2 % se již v nouzi utřela bankovkou.
Kolik čtverečků z role toaletního papíru utrhnete najednou?
Kolikrát se utřete jedním papírem? Kolika papíry se obvykle
utíráte? Najednou lidé utrhnou dva až dvacet (!) čtverečků,
průměrně však pět. Někteří lidé se jednou připraveným papírem
utřou až desetkrát, ale v průměru 1,5krát. Dotázaní průměrně
spotřebují tři papíry na jedno posezení.
Utíráte se pohybem odpředu dozadu, odzadu dopředu, nebo prostě
střídavě sem a tam? 44 % se utírá odpředu dozadu, 11% se utírá
odzadu dopředu s rukou prostrčenou mezi nohama, 6 % tímtéž směrem
s rukou vedle zadku, 4 % (samé ženy) táhnou odpředu dozadu s rukou
mezi nohama, 2 % prostě rejdí sem a tam.
Díváte se na papír po utření?
60 %, převážně muži, odpovídá kladně, 14 %, především ženy,
nikdy, dalších 16 % to dělá občas. Někteří dopsali vysvětlení: Je
legrační se na to podívat, Je to jako moučník po obědě, jeden
mladík naopak napsal: Nikdy, to bych se poblil.
Utíráte se vestoje?
58 % respondentů, především ženy, se utírá vsedě, 25 %, především
muži, vestoje. 3 % v postoji mezi tím.
Vykonáváte velkou potřebu pravidelně? Jak často?
49 % tvrdí, že pravidelně. Někteří v tomto ohledu fungují jako
hodinky. V 9.15, po první kávě, odpovídá jeden. Vždy v 7 ráno a
ve 4 odpoledne, upřesňuje jiný. Periodicita se různí od jednou za
tři dny po pětkrát denně. Průměr je ale 1,5krát denně. Všichni,
kteří musejí více než třikrát denně, byli muži. Nejvíce
respondentů (28 %) chodí na velkou ráno.
Je pro vás nepříjemné chodit na velkou mimo domov? Jaké bylo
nejnepohodlnější místo, kde jste si museli ulevit? 37 %,
převážně mužům, nedělá problém vyprázdnit se kdekoliv mimo domov,
25 %, převážně ženám, to vyloženě vadí. Většina dotázaných se
shodla na tom, že ulevovat si venku jim velké potěšení nedělá.
Nejnepříjemnějším místem pro jednoho respondenta bylo
vyprazdňovat se ve finské tundře v hejnu bodajícího hmyzu, jiná
respondentka uvedla: Schovaná v ponču u silnice, když nebyly
široko daleko žádné stromy. 5 % odpovědělo, že nejvíc se styděli
jít na velkou v bytě partnerů, se kterými v tu dobu chodili.
no a to je konec

Hovna

Klasifikace - Hovna
Duchovo sraní
Je typ, kde cítíte, že hovno jde ven, vidíte hovno na toaletním papíře, ale v míse žádné hovno není.

Čisté sraní
Je typ, kdy cítíte, ze hovno jde ven, vidíte hovno v míse, ale na toaletním papíře po něm není ani stopy.

Mokré sraní
Utřete si zadek padesátkrát, a pořád cítíte, ze to není ono. Sraní úspěšně skončíte vložením záchodového papíru mezi zadek a spodní prádlo, abyste ho (to prádlo) neponičili těma děsnýma hnědýma skvrnama.

Sraní ve druhé vlně
Takovéhle sraní se vyskytuje ve chvíli, kdy sraní končíte, kalhoty máte vytažené ke kolenům a náhle zjistíte, ze potřebujete srát ještě dál.

Sraní typu "Mozek vyjíždí vaším nosem"
Občas také zvané "Sraní naskakující žíly na čele". Při takovém sraní musíte tlačit tak, že celí zfialovíte a dostanete téměř mrtvici.

Hovno zvané Lincolnovo polínko
Tento druh hovna je tak obrovský, že máte strach ho spláchnout bez toho, aniž byste ho nejdříve nerozšťouchali na kousky záchodovým kartáčem.

"Bože, jak rád bych se vysral" sraní
Druh, kdy chcete srát, ale i poté, co téměř vytlačíte svá střeva, jediné co můžete dělat je, ochromený a prdící sedět na míse.

Sraní s mokrými půlkami
Též zvané "Rychlé vyložení". Je to druh, který projde ven tak rychle, že náraz na hladinu mísy ostříkne váš zadek.

Tekuté sraní
Druh, při kterém ze zadku vystříkne žlutohnědá tekutina, potřísní celou mísu, a zároveň ve stejné chvíli spálí citlivé zakončení vašeho tlustého střeva.

Sraní po mexickém jídle
Třída sama pro sebe.

Miláček davu (zvaný též Potěšení pro každého)
Tohle hovno je tak úchvatné svou velikostí anebo vzhledem, že ho prostě před spláchnutím musíte ukázat ještě někomu dalšímu.

Vylepšovač nálady
Je hovno, které se podaří vyrobit po delší zácpě, a vy zase můžete být konečně sám sebou.
Rituál
Sraní, které je prováděno v ten samý čas každý den a dokonalosti dosahuje za pomoci novin.

Hovno pro Guinessovu knihu rekordu
Hovno tak pozoruhodné, že by mělo být zaznamenáno pro další generace.

Sraní zvané "Konec líbánek"
Jakékoliv hovno vytvořené za přítomnosti jiné osoby.

Ten, který sténá, aneb Vzdychač
Tak obrovské hovno, že se nedostane ven bez vokální asistence.

Plavec aneb hydrofob
Toto hovno, které je charakterizováno svou plavbyschopností a nepotopitelností, je schopno se znovu a znovu vynořovat i po mnoha spláchnutích.

Zákopník
Hovno, které nejde setřást. Obvykle je na něj nutno zaútočit kolébavým či skákavým pohybem, často se ovšem také stává, že jediným řešením je popostrčit ho malým kouskem toaletního papíru.

Přízračné hovno
Takové hovno se záhadně objeví v záchodové míse a nikdo nepřipouští, že by ho tam
kdy vložil.

Kuk-a-jepryč hovno (peek-a-boo hovno)
Teď ho vidíte, teď zase ne. Tohle hovno si s vámi pěkně zahrává! Vyžaduje značnou dávku trpělivosti a výbornou kontrolu svěrače.

Vymeditované hovno
Vyvolané projímadlem. Nepočítá se.

Sraní zvané Rychlá vykládka
Je to ten druh, který je venku tak rychle, že sotva dostanete kalhoty ke kotníkům ve chvíli, kdy už je po všem.

Hovno zvané Tekutý instalatér aneb Zátka
Tento druh hovna je tak velký, ze totálně ucpe toaletu, která po spláchnutí přeteče a potřísní podlahu. (Měli jste se řídit radou uvedenou u Lincolnova polínka)

Sraní zvané Míšní pumpa
Tohle hovno při cestě ven bolí tolik, že byste přísahali, ze musí vycházet jinudy, než standardní cestou.

Sraní zvané "Myslím, že dneska porodím zadkem"
Velmi podobné Lincolnově Polínku nebo Míšní Pumpě. Tvar a velikost tohoto bobku připomíná půllitrovou plechovku od piva. Poté, co se vám ho nakonec podaří vypudit zůstává na konci vašeho zažívacího traktu chvíli vzduchoprázdno.

Sraní při kterém si říkáte "Příště musím to jídlo rozkousat pořádně"
Je takové, při němž vám zbytky paprikových chipsů, které jste snědli včera večer, pořeže vnitřek análního otvoru ve chvíli, kdy si ráno ulevujete.


Poznámka: Veškerá podobnost s reálnými osobami či událostmi je čistě náhodná
a neúmyslná. Po dobu překládání tohoto článku nebyla zneužita žádná malá zvířátka a ani jim nebylo ublíženo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simanski Simanski | 8. března 2007 v 19:28 | Reagovat

o čem všem se dá napsat esej . . .

2 Wilhelm Wilhelm | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 17:51 | Reagovat

Já ho stejně vážně neberu. Nalůehčeně: seru na něj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama