Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí...

Čerti, andělé a Mikuláš

4. prosince 2006 v 7:04 |  Váánoce

Čerti, andělé a Mikuláš

Kdo vlastně jsou, proč jimi strašíme děti a jak by měli skutečně vypadat? A existují vůbec? Hluboká studie o tom, co je za tím. Odkrejeme kořeny pravého významu Sv.Mikuláše, andělů, ale i čertů.
Svatý Mikuláš
Historie
Jedná se o jednoho z nejpopulárnějších svatých v řeckých a latinských církvích. Je zajímavé, že o Svatém Mikuláši se zase tak moc neví, jak bychom předpokládali. Je však jasné, že se jedná o historicky skutečnou postavu. Někdy kolem r.300 působil jako biskup na jihozápadě malé asie v Myře, tehdejší Lykii, dnešní Turecko. Během doby Galeria Valeria Maxima za jehož vlády bylo veliké pronásledování křesťanů byl Mikuláš v zajetí v žaláři a mučen. Datum jeho přesného úmrtí není známo, ale ví se, že zemřel 6. prosince někdy kolem roku 343-352 jako oběť pronásledování křesťanů.
Legendy a zázraky
Po jeho smrti se rozšířilo mnoho legend o jeho velkorysé štědrosti. Tyto legendy jednou povídají o tom, jak Sv.Mikuláš vrátil zpět životy tří chlapců, které zlý hostinský zabil a naložil v soli do sudu. Důležité však je prvek navrácení života. Někteří pisatelé, kteří dnes převyprávějí tuto legendu uvádějí pouze to, že je ochránil před smrtí. Vynechávají tak prvek vzkříšení, který se jim může zdát až příliš "zázračný", a nebo se jen chtějí vyhnout zdánlivé morbiditě celého příběhu. Neuvědomují si však, o co celý příběh ochuzují a na co navazují další tradice. Takový příběh je totiž obrázkem toho, že Sv.Mikuláš porazil ďábla zosobněného hostinským, a vzkříšením dětí přemohl smrt. V Itálii děti dodnes dostávají dárky tzv. "Befany", tento název pochází pravděpodobně z řeckého slova "Epiphany" neboli Epiphaino, což mluví o vtělení Krista. Jedná se tak o příběh Kristova vítězství nad ďáblem. Jiná legenda praví, že uchránil životy tří mladých dívek před prodáním do otroctví a životem v bídě, neboť po tři noci vhazoval váčky se zlaťáky do okna domu jejich otce, aby se tak dostali z dluhů a nalezli svobodu. Podle jiných je také nechával na schodech domu, a nebo je vhazoval komínem. Údajně také učinil mnoho zázraků, mezi které patří záchrana celého města před hladomorem, když zázračně rozmnožil mouku.
Mikuláš dnes
A asi právě legendy o jeho štědrém charakteru vedli k dnešní tradici, kdy Sv.Mikuláš rozdává dětem spousty dárků, pamlsků a sladkostí. Mohla však k tomu vést také tradice známá z Německa a východní Francie. Zde dříve na určitých církevních školách dali na jeden den vládu nad svými žáky jednomu z nich, a on pak celý den jen rozdával samé sladkosti a bonbóny svým spolužákům.
Andělé a čert
Historie
Sv.Mikuláš nechodí sám a většinou má s sebou společnost. V Čechách chodí s Mikulášem čert. Někde se mu říká Pan Bogeyman, jinde Ruprecht. Jméno se mění se zemí a danou kulturou, nicméně je jisté, že se dle legendy nejedná údajně o žádného čerta. Jde prý o muže, který musí být celý černý a s umazanou tváří jen proto, aby vzbuzoval hrůzu a strach, neboť představuje špatný charakter a trest. Trestá děti holí nebo vrbovými proutky, ale tedy jen ty, které zlobili. Možná, že také údajně jde o onoho legendárního hostinského, nicméně to je dnes již poněkud nejisté. U nás v Čechách se tuto legendu a její význam však podařilo vystihnout poněkud dobře, a tak se stává z černého a umouněného hostinského čert. Nejde jen o obraz zla, ale již o skutečnou personu ztělesňující zlo, o samotného Satana. A o tom ten původní význam Mikuláše vlastně byl. Vítězství Krista nad ďáblem. Nicméně význam legendy se poněkud zapomněl, a protože díky tomu přestal být Mikuláš pro lidi postavou představujícího Krista, měl Sv.Mikuláš s sebou jen čerta. A když už má Mikuláš s sebou čerta, tak mu nezbývá ani nic jiného, než aby vyvážil zlo dobrem, a musí s sebou vzít také anděla.
Původ
Čert a Andělé od sebe nemají moc daleko, a přesto jsou si vzdálení jako nebe a peklo, jako svatost a hřích. Bible totiž uvádí, že andělé byli stvořeni ke chvále a uctívání Boha, avšak Lucifer (hebr. Světlonoš) ve své rebelii vůči Bohu byl svržen z nebe a spolu s ním i třetina andělů. Izaiáš 14:12Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! Zjevení 12:4Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem… Dnešní démoni, ďáblové, ďasi, satanášové, čerti chcete-li a samotný Satan a Ďábel spadají totiž do jedné z kategorií andělů, tedy dnes už padlých andělů.
Kategorie
Andělé a význam jejich názvu je hebr. MALAK a řecky ANGELOS, znamenající "posel". V Bibli se setkáváme se dvěmi základními kategoriemi andělů a jsou nazvány jako SERAPHIIM nebo-li Serafové a CHERUBIIM nebo-li Cherubové. Popis andělů v Bibli se vymyká naší představě o tom, jak anděl skutečně vypadá. Obrazy starých mistrů a roztomilí Rafaelovi andílci mají s realitou pramálo společného. Anděl je duch a jeho tělo je duchovní, tedy imateriální. V Bibli nalézáme pouze několik popisů andělů a jak skutečně vypadali. V mnoha případech, kdy se anděl zjevuje lidem bere na sebe lidskou podobu. Dle Izajáše mohli možná Serafové vypadat jako lidské bytosti s křídly, jinde je uvedeno, že mají křídel šest. Jejich jméno SERAPHIIM přeloženo znamená "planoucí", nicméně jejich podrobnější popis nemáme. O Cherubech se píše více a to v Ezechielovi vizi Eze, kde máme popis již mnohem detailnější a cherubové zde mají křídla čtyři. O andělích se mluví, že mají různé hodnosti, úkoly a moc, a že dokonce používají zbraně. Co se týká existence andělů, tak je jich desetitisíce desetitisíců = nespočet. Celá jedna třetina z nich, pak následovala Satana a v knize Gen 6 na sebe brali dokonce i lidskou formu.
Anděle, které vidíme dnes v doprovodu Mikuláše, by tedy spadali nejspíše do kategorie Serafů, avšak zajímalo by mne, jaké by to bylo, kdyby si nějaký Mikuláš vzal s sebou na příště třeba Cheruba.
Popis Cheruba dle knihy Ezechiel. Eze Tu jsem uviděl, hle, na klenbě nad hlavou cherubů bylo cosi jako safírový kámen; ukázalo se nad nimi cosi, co se vzhledem podobalo trůnu. A zvuk křídel cherubů bylo slyšet až do vnějšího nádvoří jako hlas Boha Všemocného, když mluví. U cherubů bylo totiž vidět pod křídly cosi podobného lidské ruce. Celé tělo, záda, ruce i křídla cherubů, stejně jako kola, byla dokola plná očí, u všech čtyř kol. Každá bytost měla čtyři tváře. První byla tvář cheruba, druhá lidská, třetí lví, čtvrtá orlí. A cherubové se vznášeli - to jsou ty bytosti, které jsem viděl u průplavu Kebaru. To jsou ty bytosti, které jsem viděl pod trůnem Boha Izraele u průplavu Kebaru. Poznal jsem, že to jsou cherubové. Každý měl čtyři tváře a čtyři křídla a pod křídly ruce podobné lidským.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama